Anatomie / Axiální systém / Kinetické komponenty páteře - klouby a svaly / Meziobratlové klouby

Meziobratlové klouby

Meziobratlové klouby, artt. intervertebrales mají především významnou roli při zajištění pohybu sousedících obratlů; menší význam mají z hlediska nosnosti. Je-li zatížení páteře doprovázeno pohybem, tvoří meziobratlové klouby a meziobratlové destičky funkční jednotky.

[ Stavba  kloubů: Meziobratlové  klouby  jsou klasické synoviální  klouby mezi   kloubními  výběžky  krčních, hrudních a bederních obratlů. Kloubní plochy výběžků mají variabilní tvar i sklon, který  byl  popsán  v  předchozích  kapitolách.

Pouzdra   meziobratlových kloubů jsou poměrně volná - nejvolnější jsou v krčním a bederním úseku; v hrudním úseku jsou nejkratší. Synoviální výstelka kloubů tvoří prakticky ve všech kloubech drobné řasy (meniskoidy)  vy­rovnávající tvarové rozdíly kloubních ploch a redukující prostor kloubní dutiny na kapilární štěrbinu. 

: Pohyblivost jednotlivých úseků páteře je dána součtem drobných pohybů meziobratlových kloubů a mírou stlačitel­nosti meziobratlových destiček. Páteř může vykonávat čtyři zák­ladní typy pohybů:

předklony  (anteflexe)  a  záklony  (retroflexe);

úklony  (lateroflexe);

otáčení  (rotace, torze), a

pérovací   pohyby.

Předklony  a  záklony jsou největší v krčním úseku páteře, kde kaž­dý z obou pohybů dosahuje až 90 stupňů. Pohybu se zde účastní  i atlantookcipitální skloubení. Při předklonu a záklonu se po sobě nejprve kloubní plošky posunují, a v krajních polohách na sebe na­lehnou a ukončí pohyb. Také obratlová těla se při předklonu mírně sunou dopředu (2 - 3 mm) a při záklonu se posunují  zpět. V bederní páteři je záklon téměř stejný jako v krčním úseku; předklon je ale nepoměr­ně menší - 25 až 30 stupňů. V hrudním úseku páteře je předklon i záklon velmi omezený žebry připojenými na hrudní kost, a sklonem trnových výběžků. Hrudní páteř je flekčně rigidní. Dolní hrudní obratle, které ale již nejsou k hrudní kosti fixovány, tvoří po­hybovou jednotku s bederními obratli a v dolní hrudní páteři tak lze dosáhnout poměrně značné retroflexe. Při záklonu jsou nejzra­nitelnější tři oblasti páteře: krční a hrudní úsek (C6 - Th3 ), hrudní a bederní přechod (Th11 - L2 ) a oblast L4 a S1.

Úklony jsou v krční a bederní páteři prakticky stejné : 25 - 30 stupňů na každou stranu. V krčním úseku je úklon páteře spojen s rotací obratlů, které mají šikmé kloubní plochy a při laterof­lexi se postupně - v kraniokaudálním směru, otáčejí do konvexity ukláněné páteře. V hrudní páteři je lateroflexe minimální - brání jí žebra. Úklon je vždy  provázen  rotací  obratlů -  na  každý  stupeň  úklonu  připadá  jeden  stupeň  rotace.

Otáčení páteře je záležitostí především jejího krčního a hrudního oddílu. V krční páteři jsou možné až 70 stupňové rotace na každou stranu, z čehož rotace v rozsahu 30 - 35 stupňů probíhají mezi prvním a druhým krčním obratlem. V hrudní páteři jsou rotace ome­zeny na 25 - 30 stupňů, ale první tři hrudní obratle, které je z funkčního hlediska možné přiřadit ke krčním obratlům, mohou ro­tovat o 45 - 50 stupňů.

Rotace bederní páteře jsou - vzhledem k nestejnému zakřivení kloubních plošek pravé a levé strany, minimální (5 - 10 stupňů). Bederní  páteř tedy  prakticky  nerotuje.

Tzv. rotace trnů bederních obratlů, kterou můžeme pozorovat při úklonech, není výsledkem pohybu v meziobratlových kloubech, ale je důsledkem nestejné výchylky zadní a přední části obratle. Trn bederního  obratle  se vždy vychyluje  na  stranu  úklonu.

Pérovací  pohyby  mění  zakřivení  páteře.


Klouby a svaly Nahoru Kraniovertebrální spojení