Anatomie / Axiální systém / Nosné komponenty páteře - obratle / Obratel

Obratel

Obratel, vertebra  je základním stavebním prvkem nosné  komponenty páteře. Obratle - s výjimkou prvních dvou, které budou popsány samostatně, mají v zásadě stejnou stavbu. Každý samostatný  obratel  (s  již  zmíněnými výjimkami)  se  skládá  z:

těla  obratle,

obratlového  oblouku  ohraničujícího  obratlový  otvor, a  kloubních  výběžků.

Stavba  obratlů: Nejmasivnější  částí každého obratle  je jeho  tělo. 

Tělo obratle, corpus  vertebrae je cylindrická, krátká  kost  s  tenkou  kompaktou  na bočních plochách a silnější deskovitou  kompaktou na styčných  plochách. Poměrně hojná spongióza obratlových těl  obsahuje     do   vysokého  věku   krvetvornou  kostní   dřeň.

Těla krčních obratlů (s výjimkou C1) jsou úzká a v sagitální  rovině sedlově promáčknutá. Styčné plochy  mají oválný    ledvinovitý tvar. Výška  těl  krčních obratlů osciluje kolem 14 - 16 mm, s mír­nou tendencí  růstu   v   kraniokaudálním   směru.

Těla  hrudních  obratlů jsou vysoká a  v předozadní  rovině  dosti hluboká. Výška jejich těl se kraniokaudálně zvětšuje  a  pohybuje  se  mezi 20 - 25 mm.

Těla  bederních  obratlů jsou velmi vysoká - asi 30 mm. Pátý beder­ní obratel je vpředu vyšší než vzadu, a  přechod mezi L5 a křížovou kostí  (S1) tvoří proto zalomené  a  vyčnívající  předhůří, promonto­rium. 

[ Lumbosakrální  přechod  je  locus  minoris  resistentiae páteře. Horní - kontaktní  plocha  křížové  kosti, resp. těla  S1  je  lehce  skloněna  dopředu. Tělo  L5    (resp. meziobratlová  destička  L5 -  S1)  je  fixováno  pouze  vazy,  a má   proto  značnou  tendenci  sklouznout  dopředu  a  dolů.

Smykové  namáhání  celého  lumbosakrálního přechodu  vede  k trvalému napětí  vaziva  a  k lokálnímu  přetížení svalových  skupin. Pokud  nedojde  ke  zhroucení  celého systému  (spondylolistéze), jsou  přetížené  struktury  zdrojem  trvalé  bolesti.

 

Obratlový oblouk, arcus vertebrae je kostěná vzpruha, zezadu připevněná k tělu obratle. Oblouk začíná zúženou ploténkou (pediklem) a pokračuje obloukovitou lamelou ohraničující páteřní kanál, canalis  vertebralis.

Zdola a shora jsou za pedikly vytvořeny oblé  zářezy (incisura vertebralis  superior et inferior). Zářezy vyššího  a  nižšího obrat­le, doplněné  o  zadní plochu meziobratlové destičky a kloubní vý­běžky obratlů, vytvářejí velmi významné, párové  meziobratlové ot­vory, foramina  intervertebralia. (Výstupy míšních nervů ! )

Obratlové výběžky jsou připojeny   k  obloukům obratlů. Jde o dva typy párových výběžků a jeden výčnělek  nepárový.

Kloubní výběžky, processus articulares superiores et inferiores  začínají  těsně  za  pediklem oblouku. Dva horní výběžky spojují ob­ratel s předchozím (kraniálnějším) obratlem, a dva dolní výběžky  artikulu­jí  s  výběžky  kaudálního  obratle.

Krční obratle mají  kloubní  plošky  sklopené  dozadu  a  dolů; hrudní obratle  mají plochy  skloněné zhruba do frontální roviny.   Plochy bederních  obratlů  stojí vertikálně a orientací  se blíží  sagitální rovině.

Příčné výběžky, processus  transversi odstupují od oblouků zevně. U krčních obratlů jsou proděravěny otvorem (foramen  costotransversarium), kterým v rozsahu C6 až C1 probíhá páteřní tepna.

[ Páteřní  tepna,  a. vertebralis  probíhá  nejprve sloupcem  vzájemně  pohyblivých článků - krčních  obratlů.    Po   průchodu  otvorem  v  C1  tvoří  malý  oblouček   a  týlním  otvorem vstupuje do  lebky. Pravá  a  levá  páteřní tepna   se po průchodu do lebky spojují,  a  ze vzniklého  společného  kmene odstupují  větve  pro zásobení  některých  částí  centrálního  nervového systému. Při pohybu  v horní  krční  páteři  je tepna  napínána, ohýbána  resp. kroucena. Přestože  obloučky   na  obou  tepnách  poskytují  oběma  trubicím  určitou  délkovou  rezervu, jsou  tepny  při  záklonu a  rotaci hlavy,  poměrně  značně  napínány. Autonomní   nervové  pleteně, které  doprovázejí  obě tepny  jsou tímto  pohybem  drážděny,  a  mj. mění  objem  krevního  průtoku   v  distribuční  oblasti  aa. vertebrales.  Vzhledem    tomu, že  jde především  o  struktury  zabezpečující  udržování  rovnováhy těla  (mozkový  kmen) a  pohybové  koordinace (mozeček), dochází v  důsledku  nedokrevnosti  těchto  struktur k  motorické  nejistotě, poruchám koordinace  pohybu  a   k  závratím, až  k  tzv. vertebrobazilární  insuficienci.

 

Příčné výběžky hrudních obratlů jsou silné a poměrně dlouhé. Výběžky mají  drobné kloubní plošky  kromě  Th11 a  Th12   pro  pohyblivé  spojení  s   hrbolky  žeber. U bederních obratlů  odpovídají příčné výběžky  původ­ním  žebrům.

Trnové  výběžky, processus  spinosi jsou nepárové a dozadu vybíhají­cí výčnělky. Krční obratle mají ( s  vyjímkou C1 a C2 ) rozdvojené trny. Paličkovitý, velmi dlouhý a hmatný trnový výběžek C7, dos­tal označení vertebra  prominens.  Slouží k orientaci při pohmatovém vyšetření  páteře. Trnové výběžky hrudních obratlů jsou dlouhé, skloněné a přes sebe přeložené kostěné útvary, kte­ré se u bederních obratlů rychle tvarově mění na čtverhranné,  a  ze stran oploštělé destičky. 

: Obratlová těla jsou nosnými prvky páteře. Z anatomického hlediska jde o soustavu dvou typů kostí: spongiózní a kompaktní. Kompaktní část obratle přenáší 45 - 75 % vertikální­ho zatížení působícího na obratel, a spongiózní část nese zbýva­jící zatížení. Mezi jednotlivými úseky páteře jsou z hlediska mechanické odolnosti obratlových těl  velké rozdíly. Hlavní zatí­žení nesou masivní těla bederních obratlů a těla dolních hrudních obratlů. Obecně platí, že pevnost těla obratle na tlak působící v osovém směru, je pět až sedmkrát větší než pevnost na tlak pů­sobící na  obratel v bočném nebo předozadním směru. Je také vysoká korelace mezi „hustotou“ obratlového těla a jeho mechanickou odolností. Redukce nebo   přestavba spongiózy (např. osteoporóza) výrazně snižu­jí mechanickou odolnost obratlových těl. Nejzatíženějším segmentem páteře je seg­ment L5/S1, kde se na malé styčné ploše koncentruje zatížení da­né mj.  hmotností celé horní poloviny těla. Zatížení se zde týká všech struktur segmentu a bude ještě dále analyzováno. Pokud jde o skelet tohoto segmentu, snáší asi   patnáctiprocentní  deformaci  a  jeho  pevnost  v  tlaku dosahuje  až 7,0 kPa.

Oblouk  obratle    především  ochrannou – protektivní  funkci, a je také místem začátku páteřních vazů, které dotvá­řejí a uzavírají páteřní kanál  obsahující  míchu, míšní  obaly, cévní  pleteně a míšní  kořeny .

Obratlové výběžky mají dvojí funkční uplatnění: processus  articulares  jsou  kloubními  konci  meziobratlových  kloubů;

processus transversi a proc. spinosi slouží jako místa začátku vazů fixujících obratle, a svalů zajišťujících  pohyblivost  páteře.

Specifické postavení - a  tomu odpovídající stavbu, mají první dva krční obratle,  pět křížových obratlů srůstajících v křížovou kost  a  kostrč.

A t l a s

Nosič, atlas je obratel mající tvar kostěného prstýnku. Přes svůj  název, není  rozhodujícím  „nosičem“ poměrně  těžké  (cca  2 - 2,5 kg) hlavy.  Hlavní  zátěž  směřuje    na druhý  krční  obratel. (Obr. 7. .)

Stavba  atlasu: První krční obratel nemá tělo a tvoří jej pouze dva, poměrně  subtilní kos­těné oblouky - přední  a  zadní  oblouk (arcus  anterior  et  posterior). Boční partie obratle jsou masivní a na horní  ploše nesou obvykle téměř ledvinovité kloubní plochy. Svým zakřivením odpovídají obě kloubní plochy povrchu jediné elipsy, společné pro pravý i levý kloub. Na vnitřní ploše předního oblouku atlasu je malá, oválná a plochá jamka, která slouží ke spojení atlasu se zubem C2.

Trnový výbě­žek atlasu chybí  a je nahrazen drobným hrbolkem na zadním oblou­ku. Hrbolek  lze  vleže  vyhmatat  -  při  maximálním  předklonu  hlavy.

Dolní  kloubní  výběžky  jsou  poměrně  velké  a  mají    téměř  kruhový  tvar  kloubních  ploch.

: Atlas  je  především  transmisní obratel na jehož horní kloubní plochy naléhají kondyly týlní kosti. Atlas je proto sou­částí jak atlantookcipitálního tak atlantoaxiálního spojení.

 

A x i s

Čepovec, axis má vzhled běžného krčního obratle, ale je masivnější než třetí krční obratel. 

Stavba  čepovce: Stavební složky druhého krčního obratle jsou identické s ostatními krčními obratli. Z obratlového  těla  vyčnívá  zub čepovce, dens axis na který je navlečen prstenec atlasu. Na předním a zadním obvodu zubu jsou drobné kloubní plošky pro spojení s atlasem (přední), a dotyková (zadní) ploška  v  místě, kde  probíhá  příčný  vaz  (viz dále).

Rozvidlený  spinální  výběžek čepovce je při  pohmatovém  vyšetření  páteře, první, běžně  hmatný  kostěný  útvar  na páteři.

: Čepovec je součástí atlantoaxiálního spojení, které spolu s atlantookcipitálním skloubením vytváří  jakýsi  kar­danový  závěs  hlavy. (Viz dále.) Čepovec  je  ve  srovnání s ostatní­mi krčními obratli masivní obratel,  nesoucí  rozhodující  díl  hmot­nosti  hlavy. 

 


Obratle Nahoru Křížová kost