Anatomie / Axiální systém / Fixační komponenty páteře - vazy

Fixační komponenty páteře - vazy

Nosné komponenty pohybových segmentů páteře - obratle, jsou fixo­vány vazy a svaly. Vazivové spoje jsou pasivní  částí nosné kompo­nenty segmentu. Z anatomického hlediska rozlišujeme na páteři dlouhé a krátké vazy, přičemž  na  fixaci segmentů se účastní oba typy vazů.  dlouhým vazům patří přední a zadní podélný vaz a me­zi krátké vazy řadíme vazy spojující oblouky a výběžky sousedních obratlů. 

Dlouhé   vazy

Přední  podélný  vaz (lig. longitudinale  anterius)  běží  po  přední  ploše  obratlových  těl - od předního oblouku  atlasu    na  přední  plochu  křížové  kosti.

Stavba předního vazu: Přední podélný vaz je 20 - 25 mm široký pruh kolagenního vaziva, který je vždy pevněji fixován k hornímu okraji obratlového těla, než k jeho dolnímu okraji. Tradované volnější spojení s vazivovými prstenci meziobratlové ploténky, neurochirur­gické zkušenosti nepotvrzují.

[ Přední  podélný vaz  svazuje a  zpevňuje  prakticky  celou páteř. Napíná se při retroflexi (záklonu) a brání ventrál­nímu vysunutí meziobratlové destičky. Funkční  význam  předního  vazu  i  ostatních  vazivových  struktur  páteře,  není  jen v relativně  pasivní  roli  vaziva  svazujícího  kosterní  prvky  axiálního  skeletu. Tyto a další  vazivové  komponenty  páteře jsou  bohatě  inervovány a  vazivo  je  proto významným  zdrojem informací, signalizujících  napětí, resp. směr  pohybu  určitého  úseku  páteře. (Lokální  rozdíly  a  klinický  význam těchto  skutečností  bude  probrán  v závěru  kapitoly.)

 

Zadní podélný vaz (lig. longitudinale  posterius)  jde  po  přední  stě­ně  páteřního  kanálu    od  týlní kosti    do   kanálu   křížové  kosti.

[ Stavba  zadního  vazu: Zadní podélný vaz je užší než přední vaz, a v bederním úseku je redukován pouze  na  několik vazivových proužků. Novější revize stavby vazu ukazují, že vaz nekryje celou zadní plochu  meziobratlové destičky, a zejména v  bederním úseku  kde je velmi úzký, je fixován spíše k  periostu obratlových oblou­ků než k tělům a meziobratlovým  destičkám bederní páteře.

Mezi  přední  plochou  vazu a  skeletem, resp. meziobratlovými destičkami  je  štěrbinovitý prostor vyplněný  žilními  pleteněmi. ( Funkční  souvislosti  budou  rozvedeny  dále.) 

: Zadní podélný vaz  zpevňuje páteř  (podobně jako  vaz přední)    tvoří  přední  stěnu  páteřního kanálu. Napíná se při anteflexi (předklonu) a brání  vysunutí meziobratlové destičky do páteřního kanálu.  Zábrana  v  pohybu  meziobratlové destičky je vlastně zadním podél­ným vazem nejhůře zajištěna  v  bederním úseku  páteře, kde je vaz také nejužší. Také  proto je 62 % výhřezů destiček   lo­kalizováno  právě   v  bederních  segmentech páteře.

Anatomická úprava zadního podélného vazu  v bederních segmentech páteře reprezentuje další „locus minoris resistentiae“  osového  skeletu.

 

[ Krátké   vazy

Žluté vazy (ligg. flava, lig. interarcualia) jsou vazivové snopce spo­jující oblouky sousedních obratlů. Vazy uzavírají  páteřní kanál a doplňují meziobratlové otvory.

Stavba  vazů: Krátké žluté vazy se upínají do periostu celého ob­vodu sousedících obratlových oblouků. Ligg. flava obsahují poměr­ně značné množství elastických vláken, kterých v  kraniokaudálním  směru  přibývá. Proto  jsou  žluté vazy  v  bederním  úseku  páteře  nejsilnější.

Žluté  vazy  stabilizují pohybové  segmenty páteře při anteflexi (předklonu), kdy se napínají a svojí pružností umož­ňují opětný návrat segmentu do  původní  polohy. Vzhledem  ke  své  mikroskopické  stavbě, akumulují  tyto  vazy  ve  své  struktuře  kinetickou  energii  anteflexe.

 

Ligg. interspinalia spojují  trnové  výběžky  obratlů. Paralelně  s  nimi  probíhají  i interspinální  svaly.

Stavba  vazů: Jde o krátké silné svazky kolagenních vláken, je­jichž tvar se  přizpůsobuje tvaru krčních trnových výběžků (rozdvojené), hrudních (špičaté) a bederních (destičkovité) obratlů. V krčním a hrudním úseku páteře tvoří interspinální vazy pruhy, které pře­sahují hroty trnových výběžků (tzv. lig. supraspinale), a  zvláště  v  krčním  úseku  páteře se táhnou až  k  týlní kosti. Formují zde jakousi  šíjovou  přepážku, septum nuchae, která  je  i  jedním  z  míst  úponů   trapézového svalu.

: Funkce interspinálních vazů je poněkud jiná  než funkce žlutých vazů. Vazy jsou tvořeny především  kolagenními vlákny, která mají podstatně nižší pružnost  než elastická vlákna žlutých vazů. Interspinální vazy  proto  výrazně omezují rozevírání trnových výběžků;  při anteflexi páteře  se napínají a  limitují tak  předklon. Jde o  jakési  „posturální vazy“, které svým napětím napřimu­jí pohybové  segmenty  páteře. Lig. nuchae  napomáhá  i  fixaci lebky (hlavy) ve vzpřímené poloze, ale má  také   tendenci  ke  zkrácení  a  k  následnému  omezení  předklonu.

 

Ligg. intertrasversalia  jdou  mezi  příčnými  výběžky  obratlů, souběžně  se stejnojmennými  krátkými svaly.

Stavba  vazů:  Vazy  jsou vytvořeny  především  mezi  příčnými  výběžky  krčních obratlů. Intertransverzální  vazy  jsou  v této  krajině poměrně slabé svazky vazivových, prostorově nepravidelně  ortientovaných vláken. V  hrudním  úseku páteře jsou intimně spojeny  se  stejnojmennými  svalovými snopci - zdají se  zde  proto  poměrně  silné.   V bederním  úseku  páteře jde  opět  o  poměrně slabé   soubory  vazivových  vláken, formujících   téměř  membranózní  útvary. 

: Funkce  intertransverzálních  vazů  je  opět  především omezovací. Vazy  limitují  rozsah  předklonu (flexe) a  úklonů  (lateroflexe)  páteře  na  kontralaterální  straně. Velmi  významnou  funkci mají  intertransverzální  vazy  především  v hrudním sektoru páteře. Poměrně  široké  vazy jsou  zde významnou  součástí  komplexu  vaziva  hrudníku, které je zdrojem  „akumulované“ energie  vdechových  svalů. Běžný  výdech je  totiž  zcela  závislý  na  elasticitě  vaziva plic, mezihrudí  a  na  vazivových  spojích  hrudní   páteře. (Blíže  viz  další  kapitoly.)


Kostrč Nahoru Destičky, cévy