Anatomie / Kostra a spoje dolní končetiny / Stavební plán dolní končetiny

Stavební plán dolní končetiny

Dolní končetina (membrum  inferius) je orgánem opory a lokomoce vzpřímeného těla po dvou končetinách. To znamená, že ve srovnání  s horní  končetinou, má dolní končetina sice  stejné  základní  články, ale  má robustnější kostru, mohutnější svalové skupiny a omezenou pohyblivost jednot­livých kloubů, která je daní za větší stabilitu vzpřímeného těla.

Z vývojového hlediska znamenalo vzpřimování polohy těla a  bipedální typ  lokomoce především postupnou vertikalizaci páteře,  přesun  těžiště těla  před  tzv. osový  skelet,  a  do  roviny  kyčelních  kloubů  (cca  S2) . Podmínkou stabilní  vertikalizace  je  fixovaná  extenze dolních končetin, která je staticky nejvýhodnější, protože snižu­je nároky na činnost antigravitačních svalů a hlavní zatížení  směřuje  do  vertikálně  a  paralelně  orientovaných  kostí  dolní  končetiny.

Dominantní    funkcí    dolní   končetiny    je   lokomoce   vzpřímeného   těla

K  přenosu  sil (tlaků) vertikalizovaného trupu  na  pohybující se  dolní končetiny dochází v pánvi, která představuje nejen kaudální zakončení páte­ře, ale je i oporou pro dolní končetiny. Kostěná pánev je složena z kostí pletence dolní končetiny  a  z  křížové  kosti. Prstenec kos­tí tvořících pánev je velmi rigidní, a rozhodující pohyb pánve se proto odehrává především v kyčelních kloubech, odkud je přenášen na bederní páteř. Proto se při pohybu v  kyčelních kloubech akti­vují i četné skupiny zádových svalů. Stejně  jako  se  do páteře promítá pohyb kyčelních kloubů, má  i  pohyb páteře výraznou odezvu   v   těchto  kloubech !

Pro vzpřímenou polohu těla je zásadním statickým problémem posta­vení pánve - pánevní sklon, který nejen velmi citlivě reaguje na délku dolních končetin, ale sám výrazně ovlivňuje zakřivení páte­ře - především bederní lordózu a hrudní kyfózu. Pánev  tvoří  s  ­teří  funkční  jednotku, a proto  bývá z kineziologického  hlediska  přiřazována k  páte­ři. Z didaktických důvodů  je  výhodnější  považovat  pánev  za  mezičlánek, a  jako  takový  jej  přiřadit  k  dolní  končetině.

Největšími  vývojovými změnami  prošla  na  dolní  končetině  noha.

Primární  funkcí  nohy  většiny dnešních primátů  je  - podobně  jako u ruky, úchop. Noha primátů je  proto  vysoce  pohyblivý a  také  taktilně  velmi  citlivý  orgán. Teprve lidská  noha  je  podstatně  méně  pohyblivá  a  je  adaptována  především  na  chůzi. V lokomočním cyklu  je  lidská  noha  přenosný  článek, kterým  je  propulzní  síla  bérce  expandována  na  podložku. Pružnost  chůze  i  stoje  je  zajištěna  příčným  a  podélným  zklenutím  nohy.


Dolní končetina Nahoru Pletenec