Anatomie / Kostra a spoje dolní končetiny / Stehno a bérec / Stehenní kost

Stehenní kost

Stehenní kost, femur  je nejdelší  a  nejmohutnější  rourovitá kost  v  těle. Stehenní  kost  je  v sagitální  rovině  mírně  prohnuta  vpřed.  

Stavba kosti: Proximální  konec - hlavice stehenní  kosti, caput femoris má tvar koule, v jejímž zadním dolním kvadrantu je různě hluboká trojboká jamka (fovea capitis). Hlavice se oploštěným krčkem, collum   femoris  připojuje  k  tělu   kosti.

Laterálně vybíhá velký chocholík, trochanter major; mediálně a dozadu jde kuželovitý malý chocholík, trochanter minor. Velký  chocholík je  významný  orientační bod  na  dolní  končetině. Jeho  hmatný  vrchol  orientuje  o  poloze  hlavice  femuru,   která  leží  ve  výši  trochanteru. Na  zadní  straně  femuru,  pod   velkým  chocholíkem je  nápadná  a značně  rozsáhlá  hýžďová  drsnatina.  Na  vnitřní straně vel­kého trochanteru je  chocholíková jamka (fossa trochanterica), vpředu oba trochantery spojuje drsná čára (linea intertrochanterica), která  odpovídá  úponu kloubního  pouzdra. Vzadu  s  ní  koresponduje  kostní  hrana (crista intertrochanterica)  pro  úpon svalů.

[ Krček  stehenní  kosti je  uvnitř  pouzdra  kyčelního  kloubu - je  tedy  uložen intraartikulárně. Synoviální výstelka  pokrývá  krček, a tam  kde  probíhají  tepenné větve  zásobující hlavici, tvoří  výstelka  synoviální řasy.

U  rostoucích osob, kde  je  zachována  fýza, jsou  tyto  větve  jediným zdrojem výživy hlavice. Fýza  femuru  tedy odděluje  cirkulaci  kostní  diafýzy  a  epifýzy. Dojde- li  k  poruše  těchto  cév, ztrácí  hlavice  výživu  a  rozpadá  se. Vzniká  Legg - Perthesova  nekróza  hlavice. Po  ukončení růstu  a  napojení  obou  cévních systémů, onemocnění  tohoto  typu  neexistuje.

Tělo  femuru  začíná  pod  malým  chocholíkem a  bez  zřetelné  hranice přechází  do  distálního  konce  kosti. Rourovitá  kost je  pod  chocholíkem  poměrně  silná  a  distálně  se  zužuje. Vzadu z  těla  stehenní kosti  vystupuje  nápadný  kostní  hřeben (linea   aspera), skládající  se  ze  dvou  souběžných  hran. Obě  hrany  se  proximálně  i distálně  rozbíhají. Proximálně  směřují  k  oběma  chocholíkům, distálně  ke  kloubním  hrbolům. Mezi  distálními  úseky  obou  hran  je  trojúhelníkovité  hladké  pole, tvořící  kostěný   podklad  zákolenní  jámy.

 

Distální konec stehenní kosti je rozšířený v příčném i  v  předozadním  směru a vybíhá ve dva kloub­ní hrboly, condylus medialis  et  lateralis.

[ Oba  kondyly  mají  nestejný  obvod, postavení  i  profil:

·      Condylus  medialis  je  užší a delší  než laterální  hrbol. Kondyl  vpředu konverguje  k  zevnímu  hrbolu. Jeho  pásovitá  kloubní  plocha  je  více  „zavinuta“, tj. křivka  která  vystihuje  jeho tvar    nižší stoupavost.

·      Condylus  lateralis  je  kratší  a širší. Průběh  zakřivení  odpovídá  otevřenější závitnici, tj. křivce  o  větší  stoupavosti. Nestejné  zakřivení, postavení  a  nestejná  velikost  obou  kloubních  hrbolů se  velmi  významně  uplatňuje  ve  funkci  kolenního  kloubu. Zatím  postačí  jediné  konstatování:  kolenní  kloub  nemá - mj. vzhledem  k  zakřivení  kondylů,  jednu  osu   pohybu. (Blíže  viz  kolenní  kloub.) 

Vzadu  jsou  oba  kloubní hrboly odděleny hlubokou jámou (fossa intercondylaris); vpředu jsou spojeny vyhloubenou  kloubní  plochou  pro  kontakt  femuru  s  čéškou. Vy­výšeniny  na  bocích  obou  kondylů  tvoří  epicondylus  medialis  et  la­teralis.

: Proximální konec stehenní kosti, tvoří hlavici kyčelního kloubu. Hlavice je obvykle přímým pokra­čováním krčku, tj. podélná osa krčku  probíhá  středem hlavice. Kloubní plocha hlavice odpovídá svým  rozsahem  asi 2/3 povrchu koule  o  průměru přibližně 5 cm.  (U mužů  je  průměr  4,9 cm; u  žen  4,3 cm.) Tvar hlavice  nebývá  ideální  a  je  často kraniokaudálně  zploštělý, takže  nabývá  tvaru  rotačního  elipsoidu.

Dlouhá osa krčku stehenní kosti svírá s dlouhou osou těla  femuru úhel 125 stupňů. Tento, tzv. kolodifyzární úhel se v průběhu  života  zmenšuje. Při hodnotách kolodiafyzárního úhlu nad 135 stupňů, mluvíme o valgózním postavení krčku, hodnoty pod 120 stupňů považu­jeme za varózní.  (U novorozence  dosahuje  kolodiafyzární  úhel  až 160 stupňu.)

Kromě  velikosti  kolodiafyzárního  úhlu, ovlivňuje  pohyb kyčelního  kloubu i  torzní  úhel. Anteverzní, resp. retroverzní  úhel svírá dlouhá osa krčku s  frontální rovinou proloženou kondyly stehenní kosti. Je-li kr­ček  před  frontální rovinou, jde o  anteverzi. U dospělého člověka se  hod­noty tohoto  úhlu  pohybují mezi 7 - 15 stupni. Hodnoty ante -  případně retroverze krčku, mají vliv na rozsah rotačních  pohybů  v  kyčelním kloubu. 

Zlomeniny  stehenní  kosti  patří  mezi  těžké  a  nepříliš  vzácné  úrazy. Zvláště  zlomeniny   krčku stehenní  kosti  představují  u starších  osob  závažný  léčebný, sociální  a  ošetřovatelský   problém. Stehenní kost  je  typická  rourovitá  kost  s velmi  silnou  kompaktou,  zvláště  zesílenou  v linea  aspera, která tvoří  nosný  pilíř  diafýzy  femuru. Dřeňová  dutina  sahá  od  malého  chocholíku    do  dolní  čtvrtiny  délky  kosti.  Její  velikost neovlivňuje  pevnost  kosti.

Proximální  konec  femuru  je  pod  tenkou  kompaktou  tvořen  typicky  uspořádanými  trámečky  spongiózní  kosti. (Viz obecná  stavba  kosti.) Kromě  trámců  orientovaných  ve  směru  silokřivek, odstupuje  od  malého  chocholíku  do  nitra  kosti  souvislá  lamela, která jde    vysoko  do  krčku, kde  mizí  mezi  trámci  hlavice. Jde o tzv. vnitřní  podpěrnou  desku, která  představuje  další  kostěný  pilíř, tentokrát  podpírající  krček.

Podpěrná  deska  je  tím  lépe  vytvořena,  čím je  menší  kolodiafyzární  úhel  femuru.

U  osob  starších  padesáti  let se - i  za  zcela  fyziologických  poměrů,  zvětšuje  dřeňová  dutina a podpěrná deska  krčku  postupně  mizí.  Zatížená  kost  se  pak  snáze  v  krčku  láme.


Stehno a bérec Nahoru Kyčelní kloub