Anatomie / Kostra a spoje dolní končetiny / Stehno a bérec / Kostra bérce

Kostra bérce

Středním článkem dolní končetiny je bérec, crus jehož skelet tvo­ří dvě, paralelně uložené kosti - kost holenní a kost lýtková.  

Holenní  kost

Holenní kost, tibia je mohutná, hlavní  nosná kost bérce, s proximálně rozšířeným koncem určeným pro spojení s kondyly stehenní kosti. Na bérci  je  uložena  na  palcové  straně  tak, že osa  jejího těla  leží  na  přímce  spojující  středy  kyčelního, kolenního  a horního  hlezenního  kloubu.

Stavba  kosti: Proximální konec holenní kosti je rozšířený ve dva, dozadu skloněné kloubní hrboly, condylus  medialis  et  lateralis  nesoucí nepatrně prohloubené kloubní plochy. Vnitřní kloubní plocha je oválná a lehce konkávní; zevní plocha je kruhová, téměř rovná a v  sagitální rovině až i lehce  konvexní. Mezi  oběma plochami  je ma­lá  interkondylární vyvýšenina (eminentia intercondylaris), vybíhající v  mediální  a  laterální  hrbolek. Oba  hrbolky se  podobají  malým  stříškám  u  jejichž  bází  končí  části  zkřížených  vazů. Před  a  za  intekondylární  vyvýšeninou   jsou ma­lé  interkondylární  plochy (jamky), do  nichž   se  upínají  rohy  menisků     část   vláken  zkřížených  vazů. Na zevní straně  vnějšího  kondylu  je kloubní ploška variabilního tvaru  pro spojení  s  hlavicí lýtkové kosti. Boční  plochy  obou  kloubních  hrbolů  dopředu  vybíhají  v  oválnou  drsnatinu holenní  kosti, tuberositas  tibiae.

Chrupavka povlékající kloubní povrchy  proximálního  konce  holenní kosti,  je uprostřed mediální plochy vysoká až 2 mm; uprostřed zevní plochy až 4 mm. Směrem k okrajům obou ploch výška chrupavky rychle klesá.

Tělo tibie  je  ve  své  horní  třetině  silné - distálně  mu  ubývá  na  mohutnosti  a  nejslabší  je  v místě  přechodu  do  distálního  konce  kosti. Za  horní  hranici  těla považujeme  rovinu  proloženou  dolním  okrajem  tuberositas  tibiae; dolní  hranice  probíhá  asi  čtyři prsty  nad  hrotem  vnitřního kontníku. Zde  je  i  tibie  nejslabší. Tělo   holenní kosti    v celém  rozsahu  trojúhelníkovitý  průřez  -    tedy  i  tři  okraje  a  tři  plochy. Nejvýraznější  je  ostrá  a vyčnívající  přední  hrana. Tato, pod  kůží  bérců   dobře  viditelná, hmatná a  zranitelná  plocha  holenní  kosti začíná  pod  tuberositas  tibiae  a  mizí  na   předním  okraji  vnitřního  kotníku. 

Distální  konec  tibie,  tzv.  tibiální  pylon je slabší než konec proximální. Tento konec kosti vybíhá ve vnitřní kotník, malleolus medialis  za kterým je poměrně hluboký  žlábek. Ve  žlábku  jsou  uloženy  šlachy,  cévy   a  nervy. Na  malíkovém  okraji  tibie  je  zářez,  do  které  se  klade  lýtková  kost. Distální plocha ti­bie nese i nepravidelně čtyřúhelníkovitou kloubní plochu pro spo­jení s hlezenní kostí. Kloubní povrch  povléká chrupavka silná pouze 1 - 2 mm.

: Interkondylické  výběžky  ani  jejich hrbolky nes­louží k úponu žádné struktury kolenního kloubu - jsou pouze součástí kloubních ploch obou kondylů. Do  přední  interkondylární  plochy se upíná část předního rohu vnitřního menisku a přední zkřížený vaz; do  zadní  interkondylární  plochy  se upíná zadní  roh  zevního  a   vnitřního menisku  a  zadní  zkřížený  vaz.

Obě  kloubní  plochy  ti­bie jsou vzhledem k ose kosti skloněny o 10 stupňů dorzálně do tzv. retroverze.

[ Osa femuru  a  osa tibie vzájemně svírají tupý a zevně otevřený úhel, jehož hodnoty se pohybují kolem 175 stupňů. Je-li  tento úhel menší, vzniká  genu  valgum; větší  úhel  je  u  genu  varum.

Anatomická  osa  femuru  procházející středem  rourovité části kosti  není totožná s  mechanickou osou  femuru, kterou  určuje spojnice středu  hlavice stehenní kosti  s  eminentia intercondylaris. Obě osy spolu svírají asi  šestistupňový  úhel, jehož hodnota velmi zá­visí na velikosti kolodiafyzárního úhlu femuru.

Tyto  úhly  se  musí  velmi  pečlivě dodržovat  při  náhradě  kolenního  kloubu  implantátem, jinak  dochází  k arteficiálnímu  zatížení sousedících kloubů a k následným  poruchám jejich  funkce.

Lýtková  kost

Lýtková  kost,  fibula je štíhlá, a dozadu  mírně  konvexní kost, která  je  uložena  na  malíkovém  okraji  bérce. Je  přibližně  stejně  dlouhá  jako  holenní  kost.  

Stavba kosti: Proximální konec je charakteristický poměrně  mohutnou, zakulacenou až  jehlancovitou   hlavi­  lýtkové   kosti, caput  fibulae,  která  vybíhá  v  krátký  hrot. Na přední a vnitř­ní  straně  hlavice  je   kloubní   plocha   pro  připojení  k  tibii.

Pod  hlavicí  se  lýtková  kost  zužuje  v  nepřesně  ohraničený  krček.

Tělo  lýtkové  kosti  začíná  krčkem  a  nezřetelně  přechází  do  distálního  konce. Tělo  je  na  průřezu  nepravidelně  trojúhelníkovité. Z  vnitřní, palcové  plochy  kosti  vyčnívá  mezikostní  hrana - protilehlé  místo     úponu  membrány  rozepjaté  mezi  tibií  a  fibulou. (Viz  dále.)

Distální  konec  fibuly  vybíhá  v masivní zevní  kotník, malleolus lateralis, který  má tvar  hadí hlavy. Vybíhá  distálněji  než  vnitřní  kotník. Na vnitřní straně kotníku je  malá  ploška pro spojení s tibií, a pod ní je trojúhelníkovitá kloubní plocha pro spojení s hlezenní kostí.

Za  kloubní  plochou  je  výrazná, hluboká  a  drsná  jamka, kterou   probíhají  šlachy  lýtkových  svalů.

[ Lýtková  kost  není  sice  nosnou  kostí bérce, ale  jde  o kost  s poměrně  silným  pláštěm  kompakty -  především  ve  středním  úseku  těla, kde je  i nepatrná  dřeňová  dutina. Při  zlomeninách  holenní  kosti  se  často  láme  i  lýtková  kost, obvykle  o něco  výše  než  holenní  kost.  Silným  stahem   dvouhlavého  stehenního  svalu  dochází  k odlomení  proximálního  konce  kosti - obvykle  v  místě, kde  hlavice   lýtkové  kosti  přecházejí  do  jejího  těla.

Zlomeniny  lýtkové  kosti  nemusí  znamenat  neschopnost   lokomoce, pokud  není  odlomen  zevní  kotník  a  narušena  tak  stabilita  horního  zánártního  kloubu.

Čéška

Čéška, patella je sezamská kost v úponové šlaše  čtyřhlavého stehenního  svalu. Je  v kontaktu  pouze  se  stehenní  kostí  -  od   holenní  kosti  je  vždy  oddělena  tukovými  polštářky  kolenního  kloubu. 

[ Stavba  kosti: Čéška má přibližně srdčitý nebo trojúhelníkovitý tvar. Na širší  horní okraj kosti, bázi   čéšky  se  upíná  hlavní  část  šlachy  čtyřhlavého  stehenního svalu, která  po přední, drsné ploše čéšky přechází  do  čéškového  vazu (lig. patellae). Zadní plocha čéšky přiléhá  hladkou oválnou plochou  na  přední  plochu  femuru. Tato  plocha je  oblým,  nevysokým  hřebenem  rozdělena  na  dvě, nestejně  velká políčka: vnitřní  palcová  je  menší  a  téměř  rovná,  zevní  ploška  je  větší . Kloubní plocha  pately  hledící do kolenního kloubu je povlečena velmi silnou chrupavkou (5 - 8 mm). Dolní, lehce  dozadu  zahnutý  okraj kosti  vybíhá  v  hrotnatý  vrchol  čéšky.

: Patela  není pouhým zpevněním přední plochy ko­lenního pouzdra, ale je velmi dynamizujícím prvkem extenzorového aparátu kolenního kloubu. Čéška je  kladkou  na které dochází ke změně směru tahu  čtyřhlavého  svalu. Úpon svalu  bez čéšky - tedy probíhající přímo ze stehna na bérec, vyvine v  místě  úponu podstatně menší sílu než sval "podepřený a zahnutý" kladkou pate­ly. Kromě toho platí, že čím větší  je  změna úhlu tahu   čtyřhlavého  svalu - tj. čím více je ohnuté koleno, tím větší je síla, která tlačí čéšku proti přední ploše femuru. (Proto  dochází  k  poškození čéšky při ab­normálním zatížení  ve  dřepu nebo  v  kleku  - vzpěrači, posilovny !)

Kloubní chrupavka povlékající vnitřní povrch pately je nejsilněj­ší kloubní chrupavkou v těle; je 5 - 7 mm  tlustá, a  její  výživa  difúzí  z  dutiny   kolenního kloubu  není  proto  nejlepší.

Stehno a bérec se spojují v kolenním kloubu. Artikulují zde dvě nejdelší kosti v těle - stehenní a holenní, a pohyb mezi těmito kostmi zkracuje a prodlužuje délku dolní končetiny při chůzi, což zmenšuje vychylování těžiště těla, a  chůze  se  energeticky  ekono­mizuje.

 


Kyčelní kloub Nahoru Kolenní kloub