Anatomie / Kostra a spoje dolní končetiny / Stehno a bérec / Kyčelní kloub

Kyčelní kloub

Kyčelní kloub, art. coxae je omezený kulový kloub spojující ste­henní kost (resp. volnou dolní končetinu) s pletencem  dolní  kon­četiny (resp. s  pánevní  kostí).  

Stavba  kloubu: Kloubní plochy  kyčelního kloubu  tvoří  jamka  kyčelní  kosti a  hlavice  femuru. Anatomická  úprava  hlavice  byla  popsána  u  stehenní  kosti.

Jamka  kyčelního kloubu, acetabulum    tvar  duté  polokoule, na jejímž vzniku se podílejí všechny tři pánevní kosti. Kloubní plochou acetabula je ale  pouze poloměsíčitá plocha (facies lunata), která je také jako jediná  potažena kloubní, tj. hyalinní  chrupavkou. 

[ Nejmenším  podílem se na stavbě  jamky účastní os pubis (asi 20 %), a  největším podílem os oschii (cca 45 %). Příčný  průměr  aceta­bula  je  asi 2,5 cm  a  nejhlubším  místem jamky  je její střed, tzv. fossa  acetabuli.  

Nejsilnější částí acetabula je jeho horní okraj, kte­rý je zesílen dvěma systémy kostních trámců, protínajících se nad acetabulem v podobě gotického oblouku. Rovina proložená okrajem acetabula (tzv. acetabulární úhel) svírá s horizontální rovinou úhel 40 - 45 stupňů (inklinace acetabula), a s čelní rovinou úhel  asi 35 stupňů (anteverze acetabula). Acetabulum je skloněno zevně dolů a dopředu. (Sklon  a postavení kloubní jamky  je   individuálně velmi variabilní, a je závislé i na pohlaví.

Horní  okraj  acetabula,  který  často  samostatně  osifikuje, se  v klinické  praxi  popisuje  jako  stříška.  Velikost  a  sklon  stříšky    značný  význam pro  stabilizaci  hlavice  stehenní  kosti. Tento  vztah  je  porušen  u  vrozeného  vykloubení  kyčelního  kloubu  (VVK).

Dorzálně  od  acetabula  pokračují  v  os  ilium   dva kostěné  pilíře, které  pokračují  do  lopaty  kyčelní  kosti.  Tam, kde  je  kost  nejvíce  zatížena, formují  oba  pilíře  ploténku („sourcil“) , která  je  rtg   snímku  viditelná.

Poměrně hluboká jamka je dále prohloubena vazivovým prstencem, labrum acetabulare. Labrum je u báze složeno  z  vazivové chrupavky; okraje  tvoří spíše  cirkulárně orientovaná vlákna hustého vaziva.   Prstenec  je nejvyšší ve své zadní a horní části, kde dosahuje asi cen­timetrové výšky. Nejnižší je  v  místě, kde  přemosťuje zářez  mezi vrcholy facies lunata.  Zatímco labrum acetabulare zvětšuje kapa­citu kloubní  jamky  natolik, že acetabulum obklápí více než polo­vinu hlavice stehenní kosti, naléhá  hlavice pouze na facies luna­ta, a  vkleslé dno  jamky  vyplňuje  tukový polštář, pulvinar acetabu­li.

: Funkcí  tukového  polštáře  acetabula  je  absorbovat  nárazy, které  přes  hlavici  femuru  směřují  proti  slabému  dnu  kloubní  jamky.  Při  běžných  pohybových  aktivitách  není  polštář  stlačován, ačkoliv  je hlavice  stehenní  kosti držena  v jamce  nejen tahem  mohutných  svalů kyčelního kloubu a  tahem  kloubního  pouzdra,  ale  i  atmosferickým  tlakem,  který  sám  představuje  přítlačnou  sílu  asi  18 kg !

Kloubní chrupavka acetabula je nejsilnější v horní části jamky, kde dosahuje tloušťky až 3 mm. Na spodině jamky kam nezasahuje hlavice, kloubní chrupavka chybí. Hyalinní chrupavka povlékající hlavici  stehenní kosti má  sílu 1 - 3 mm. Nejsilnější bývá na přední ploše hlavice.

Pouzdro kyčelního kloubu je velmi silné a začíná na okrajích ace­tabula, takže labrum acetabulare je uvnitř kloubu a mezi lemem a pouzdrem zůstává cirkulární výchlipka kloubní dutiny. Na femur se pouzdro vpředu upíná na čáru spojující oba chocholíky; vzadu jde asi doprostřed délky krčku. S pouzdrem prakticky srůstají ze­silující vazy, které  pouzdro dále  zesilují - především na  přední ploše, kde dosahuje tloušťky téměř 10 mm. Slabé je naopak na spodní ploše krčku a v místech, kde na pouzdro naléhá šlacha m. iliopsoas. Synoviální výstelka pokrývá nejen vazivovou vrstvu pouzdra jak je to v kloubech běžné, ale i část krčku. Tzn., že synoviální membránou je potažena celá přední plocha krčku a 2/3  jeho zadní plochy. Membrána vytváří uvnitř kloubu četné záhyby a řasy.

[ Kloubní pouzdro zesilují čtyři vazy.

Lig. iliofemorale (Bertini, Winslowi, Bigelowi) je nejsilnějším vazem lidského těla. Má tvar obráceného písmene Y.  Za­číná pod spina iliaca anterior inferior a laterální rameno vazu běží k bázi velkého trochanteru, kde se upíná. Mediální, slabší rameno jde po přední straně pouzdra, zatáčí na vnitřní stranu a upíná se v blízkosti malého trochanteru. Obě ramena jsou široká až 1,5 cm, a  jsou  silná  0,5 - 1,0 cm ! Lig. iliofemorale ukončuje extenzi kyčelního kloubu (zvláště jeho vnitřní rameno) a zabraňuje záklonu trupu. Trup  vlastně  na  ilio­femorálním  vazu "visí".

Lig. pubofemorale odstupuje od horního okraje stydké kosti a po dolní ploše pouzdra jde ke stehenní kosti.   Vaz  omezuje abdukci a zevní rotaci  v  kyčelním klou­bu.

Lig. ischiofemorale je krátký vaz, který jde od okraje acetabula po zadní ploše pouzdra k zevnímu ramenu iliofemorálního vazu, se kterým splývá. Lig. ischiofemorale omezuje addukci a vnitřní rotaci v kloubech.

·      Zona  orbicularis je kruhovitý vaz, který obtáčí a podchycuje kr­ček  femuru, ale nespojuje se s ním. Vaz  je  nejlépe  vytvořen  na  horní  ploše  krčku, kde dosahuje  šířky 5 - 7 mm.

Kyčelní kloub není jen kloubem, ve kterém se pohybuje dolní končetina  vůči  trupu. Jak bylo již mnohokrát uvedeno, kyčelní klouby jsou zároveň nosné klouby trupu a balanční klouby, udržu­jící rovnováhu  vzpřímeného trupu. Proto mají pro stabilitu kloubu velký výz­nam vazy kloubního pouzdra.

: Pohyblivosti kyčelního kloubu daná tvarovou úpravou artikulujících kostí, mohutností  a  průběhem  vazů  pouzd­ra. V kyčelním kloubu je  možné  provádět :

·       flexi (asi do 120 stupňů  - zvětšuje se při současné abdukci),

·      extenzi  ( jen  asi  do 13 stupňů,

·      abdukci  (do 40 stupňů  - zvětšuje  se  při  současné  flexi),

·      addukci  (do 10 stupňů),

·      zevní rotaci (15 stupňů) a vnitřní rotaci (do 35 stupňů). (Rota­ce oběma směry se zvětšuje při současné  flexi  v  kyčelním kloubu.)

[ Vrozené  vykloubení  kyčelního  kloubu  (VVK) je  nejčastější vrozenou  vadou  pohybového systému.  Jde o geneticky  podmíněné  onemocnění,  které  postihuje  především  plody  ženského  pohlaví (6:1). Defekt  postihuje  celý  femoro - acetabulární  komplex. Morfologicky je vada  (pokud se  plně  manifestuje) charakterizována  menší  hlavicí  femuru, odchylným  utvářením  kolodiafyzárního  a  torzního  úhlu, defektem „stříšky“, odchylným  úhlem  acetabula, pozdější  osifikací  kostěných  komponent  kloubu  a  volnějším  kloubním  pouzdrem. Ostatní  klinické  příznaky (např. zkrácení  končetiny, kožní  asymetrie  apod.) jsou  zřejmě  sekundární.

Včasný  záchyt  VVK  dovoluje  aplikaci  konzervativní  léčby, takže  k  operačnímu  řešení  se  dostává   pouze  asi  2 % dětí.

 


Stehenní kost Nahoru Kostra bérce