Anatomie / Kostra a spoje horní končetiny / Funkční anatomie pletence horní končetiny

Funkční anatomie pletence horní končetiny

Hrudní  pletenec  není ani  souvislý   ani  uzavřený  řetězec  kostí. Tím  se  závěs  horní  končetiny  zásadně  liší  od  poměrně  rigidního a souvislého  kruhu  pánevního  pletence. Mobilita  je  zajištěna   především  připojením  pletence  pouze  v  jediném  bodě: klíční  kost  +  hrudní  kost.   

Celý  systém  kostí, spojů  a  svalů  hrudního  pletence  je  vystaven  tahovému  i tlakovému  zatížení, které  ve  fyziologických  hodnotách  absorbuje. Větší  tahová  zátěž se  přenáší    do  sternoklavikulárního  kloubu,  jehož  napjaté  pouzdro  se  stává  zdrojem  signálů, reflektoricky  aktivujících trapézový  a malý  prsní  sval. Po  této  aktivaci oba svaly  táhnou  klíční  kost  ke  sternu.

Transmise  tlakové  zátěže (nárazu) obvykle  směřuje  do  fossa  glenoidalis a  prostřednictvím  lopatky, resp.  vazů, kterými  je  lopatka  spojena  s okolím,   je  přenášena   na  první  žebra. Pohybové  transmise  hrají  významnou  roli  v  mechanismech  traumatizace  jednotlivých  složek  pletence, ale  i  skeletu  horních  partií  hrudníku. Pohyb pletence  je  tedy  vždy  komplexní a jakýkoliv   pohyb lopatky  je  vždy  spojen   s  pohybem  klíční  kosti. Např. při  abdukci  a  flexi  paže  rotuje  klíček  podél  své  dlouhé  osy  -   přední   plochou  dozadu,  atd.

Ve  stavbě  pletence  horní  končetiny  se  řeší  základní, ale  zároveň  kontradiktorní  situace: zajištění  velké  mobility, ale  zároveň  maximální  stability  končetiny.

Primární mobilita  je  zajištěna  připojením  pletence  v  jediném bodě: klíční  kost + hrudní kost. Sekundární   mobilita  je  dána  především  vlastnostmi  ramenního  kloubu  jako  volného a kulového  kloubu.

Ideální  zabezpečení  stability  pletence  horní  končetiny  sice  neexistuje, ale  přijatelný  stupeň  řešení  byl  nalezen  v charakteristice  pohybu  lopatky. Pohyb  paže  vyvolává  změnu  polohy  kloubní  jamky  ramenního  kloubu, tj. lopatky   v jejím    vztahu  k  hrudní  stěně. Klíční  kost  přitom  hraje  roli  vzpěry, která  tyto  polohy  vymezuje. Při  pohybu  pletence  se  jamka  ramenního  kloubu  pohybuje  po  obvodu  kruhu, jehož  radius  je  dán  délkou  klíční  kosti. Vnitřní  okraj  lopatky  se  přitom  pohybuje  po  křivce  s  poměrně  krátkým  poloměrem - zevní  okraj  lopatky   vykonává  delší  dráhu  pohybu.

Z  toho  vyplývá, že  vzájemná  poloha klíčku  a lopatky  podléhá  změnám, jejichž  rozsah  určuje  tuhost  spoje  akromioklavikulárního  spoje. Tato  tuhost  limituje  mobilitu  horní  končetiny.

Další  omezující  moment  také  vyplývá  z  pohybu  lopatky. Rotace  lopatky  (viz   ramenní  kloub), a  s  ní  spojená  horizontalizace  jamky, vede  k  horizontalizaci  průběhu  řady  svalů   upínajících  se  na  lopatku. Tah  prostorově  takto  orientovaných  svalů  také  představuje  významný  fixační  moment  při  stabilizaci  systému  pletence.


Spoje pletence Nahoru Paže a předloktí