Anatomie / Kostra a spoje horní končetiny / Paže a předloktí / Kostra předloktí

Kostra předloktí

Středním článkem horní končetiny je předloktí, jehož skelet tvoří dvě paralelně uložené předloketní kosti: lo­ketní  kost  na  malíkové  straně a  na  palcovém okraji   vřetenní  kost.  

Loketní   kost

Loketní kost, ulna je dlouhá kost s masivním proximálním koncem určeným pro spojení s kladkou pažní kosti,  a  štíhlým  distálním  koncem. Leží  povrchněji  než   vřetenní  kost, a  její  zadní  hrana  je  po  celé  délce  předloktí  hmatná.

Stavba  kosti: Proximální konec loketní kosti vybíhá ve dva nápad­né útvary: v  hákovitý výběžek  (processus coronoideus),   zobákovitý  loketní   výběžek, olecranon ulnae  na   jehož  zadní  povrch  se  upíná   šlacha   trojhlavého  pažního svalu. Vyhloubená   přední  plocha  olecranon  ulnae  (incisura  trochlearis)  tvoří  jamku  pro  spojení  loketní  kosti  s  kladkou  humeru. Na  zevní  straně  je menší  zářez    pro  připojení  hlavičky  vřetenní   kosti.

Tělo  loketní  kosti  je  trojboké  - s  přední, zadní  a  zevní  hranou. Nejostřejší  je  zevní, tzv.  mezikostní  hrana,  která  je  místem  úponu  mezikostní  membrány.  Na  rozhraní  těla  a  proximálního  konce    kosti  je  nápadná  drsnatina  loketní  kosti, tuberositas  ulnae pro  úpon  pažního svalu.  Distální  ohraničení  těla  loketní  kosti  je  nezřetelné.

Distální konec   kosti je útlý a zakončený hlavicí loketní  kosti (caput  ulnae) s úzkou  kloubní plochou pro  artikulaci  s  vřetenní  kostí. Hlavice  vybíhá  v ostrý  a  v  supinačním  postavení  hmatný  i  viditelný  bodcovitý výběžek, processus  styloideus (ulnae).

: Proximální i distální konec ulny má na svém po­vrchu kloubní plochy. Proximální konec připomíná "francouzské kleště", které svými čelistmi zachycují kladku pažní kosti. Dis­tální konec ulny přímo se zápěstními kostmi neartikuluje - je zde vložen chrupavčitý disk. (Viz dále.) Kloubní chrupavky horního konce loketní kosti jsou silné asi 2 mm a jsou velmi často zdvojeny. Jedna kloubní chrupavka  tvoří  povlak   hákovitého  výběěžku; druhá  povléká  přední  plochu  olecranon  ulnae.

Horní  konec  ulny  je  vzhledem  k  ose  střední  části  kosti  odkloněn asi  o  4 stupně – do  valgozity.

Vřetenní  kost

Vřetenní kost, radius  je  lehce  esovitě prohnutá  kost, která    útlý  proximální konec a naopak velmi ma­sivní konec distální. V  supinačním  postavení    leží  na  palcové  straně  předloktí.

Stavba  kosti: Proximální konec   kosti  tvoří hlavice  vřetenní  kosti, ca­put radii, pod kterou je radius  zúžený  ve  válcovitý  krček, collum   radii. Osa štíhlého, asi 1,5 - 2,0 cm dlouhého krčku  je od osy střední části kosti odkloněna přibližně o 15 stupňů zevně. Pod  krčkem je  horní  konec  kosti  rozšířený  v mohutnou  drsnatinu  vřetenní  kosti, tuberositas  radii  na  kterou se  upíná  dvojhlavý  pažní  sval. Hlavice má tvar úzkého  válce s mělkým, diskovitým  vyhloubením   pro hlavičku pažní kosti. Na obvodu hlavice je válcová kloubní plocha   pro  připojení  k  ulně. Jamka i  obvodová  kloubní   plocha  jsou  povlečeny  souvislou  hyalinní  chrupavkou.

Tělo loketní  kosti  je  nahoře  oblé, ale distálním  směrem  rychle  nabývá  trojbokého  tvaru  s  přední, zadní  a  vnitřní  hranou. Vnitřní (malíkový)  okraj   kosti   je  ostrý  kostěný hřeben, směřující  k  loketní   kosti.  Upíná se  na  něj  mezikostní  membrána.

Distální konec kosti je příčně rozšířen a vybíhá v nápadný bodco­vitý výběžek, proc. styloideus (radii). Na  vnitřním okraji  rozší­řeného  konce je zářez   pro  hlavičku  loketní kosti, a  distálně  je  celý konec  prohlouben   v   kloubní   jamku  sloužící  ke  spojení  před­loktí    kostrou  ruky.

[ Obě  předloketní  kosti  jsou  vzhledem  ke  své  exponované poloze,  poměrně  častým  místem  zlomenin. Loketní  kost  praská   ve  střední  části, ve  které  je  obvykle  zachycen  úder  směřující  na  vnitřní  okraj  předloktí (ochrana  hlavy !). Kost  je  v této  partii  poměrně  pevná  se  silnou  kompaktní  vrstvou, ale  není   před  nárazem chráněna  ani  svalovou  vrstvou  ani  podkožím.

Vřetenní  kost se  láme  typickým  způsobem  (Collesova  zlomenina)  na  svém  distálním  konci, který  při  pádu  na  natažené  předloktí    palcový  okraj  dlaně  absorbuje  maximum  kinetické  energie. Kompakta  vřetenní  kosti    obdobnou  úpravu  jako  kompakta  loketní  kosti, tj.  ve  středním  úseku  kosti  je  nejpevnější. Kompakta  proximálního  i distálního  konce  je naopak poměrně  tenká, a  většina  vřetenní  kosti  je  tvořena  spongiózou. Silnější  kompakta  je  pouze  na  dlaňové  ploše  distálního  konce -  lomná  linie  proto  také  obvykle  probíhá  zpředu,  šikmo  vzhůru a  dozadu.

Obě předloketní kosti se účastní řady mezikostních spojů. Loketní, vřetenní a pažní kost vytvářejí kostěný základ loketního kloubu. Střední partie obou předloketních kostí jsou spojeny me­zikostní blánou;  distálně   jsou  spojeny  po­mocí  art. radioulnaris distalis.  Anatomickou (!) hranici předlok­tí a  ruky tvoří sice   radiokarpální  kloub; funkčně je ale radiokar­pální artikulace součástí jednotky složené  z  radioulnárního  a   medio­karpálního  spojení. Shrnujeme proto další popis  těchto  spojů  pod  pojem  zápěstní   klouby
Ramenní kloub Nahoru Loketní kloub