Anatomie / Obecná anatomie kostí / Stavba kostí / Obecná charakteristika skeletu

Obecná charakteristika skeletu

Pro efektivní a přitom velmi rozmanitý pohyb je nezbytná pevná opora - jakýsi "pevný bod v   prostoru", na který se upínají svaly.

 Prvním vývojovým pokusem v konstrukci kostry je vnější skelet řady bezobratlých. Různé schránky, ulity, desky a krunýře jsou sice významným pokrokem při vytváření opory tkáním těla, ale svým charakterem omezují rozsah pohybu a komplikují nebo přímo limitují růst organismu. Teprve vznik vnitřního skeletu vyřešil uspokojivě problém opory, členění těla a připojení končetin k osovému skeletu. Nejdokonalejší vnitřní kostru mají obratlovci, u kterých se současně diferencuje chrupavčitý i kostěný skelet. Chrupavčitá kost­ra zůstává po celý život zachována pouze u kruhoústých a u žralo­ků. Chrupavčité ryby zřejmě vůbec nezískaly schopnost tvořit kostní tkáň, a jejich skelet nemůže dokončit závěrečnou fázi vývoje kosti - osifikaci. U vyšších obratlovců - včetně člověka, je sice také v průběhu jejich ontogenetického vývoje vytvořena nejdříve chrupavčitá kos­tra, ale v průběhu dalšího vývoje je nahrazena kostní tkání.

 Kost je vždy účastníkem pohybu - byť účastníkem pasivním. Každý pohyb, má také na kost  - a přeneseně  na  celý  skelet  svůj  vliv. Z  obecného hlediska    skelet několik základních funkcí:

·      Oporná  funkce  kostry  byla  zmíněna  v  předchozím  textu.

·      Ochranná (protektivní)  funkce se uplatňuje u některých kostí. Mozek nebo pánevní orgány jsou v podstatě uzavřeny v kostěné schránce, a podobnou funkci mají i obratle ohraničující páteřní kanál.

·      Funkci pák plní kosti spojené pohyblivými klouby. Nápadné je toto funkční uplatnění především na končetinách, kde dlouhé kosti představují ramena pák s opěrným bodem v ose kloubu. Za rameno síly pak považujeme vzdálenost úponu svalu od osy kloubu, a na rameno břemena působí např. hmotnost paže, ruky nebo příslušného článku těla.

·      Funkci  depozita  minerálů  organismu  reprezentuje   mezi­buněčná hmota kosti, ve které je vázán především  fosforečnan  vápenatý [Ca3 (PO)2 . (OH)2] a uhličitan vápenatý (CaCO3). Minerální soli tvoří asi 67 % hmotnosti každé kosti; na kolagen připadá zbývajících 37 %. Kost má velmi intenzivní látkovou výměnu, a kostní mi­nerály se značnou měrou podílejí na udržení homeostázy organismu.

·      Krvetvorným orgánem je červená kostní dřeň, která produkuje nejen všechny typy krevních elementů, ale i osteoblasty a osteoklasty - tedy základní kostní buňky.

·      Energetický  zdroj představuje žlutá kostní dřeň, která je výz­namným zdrojem chemické energie vázané v tukových buňkách.                         

Kostní tkáň tvoří v lidském těle dva typy orgánů: lamelární  kost (vrstevnatá kost), a fibrilární  kost (vláknitá kost). Lamelární kost je základem převážné části skeletu, zvláště dlou­hých a plochých kostí končetin.


Stavba kostí Nahoru Dlouhé kosti