Anatomie / Funkční anatomie tkání pohybového systému / Svalová tkáň / Charakteristika svalové tkáně

Charakteristika svalové tkáně

Obecnou vlastností živé hmoty je její stažlivost - kontraktibilita. Tato vlastnost, která je společná téměř  všem  buňkám je  vystupňována  u  svalové tkáně, která  svoji stažlivostí  generuje sílu.

U každého mnohobuněčného organismu zajišťuje svalová tkáň řadu funkcí. Svalovina mění tvar orgánů i celého těla, umožňuje pohyb, účastní se přijímání potravy, dýchání a rozmnožování a podílí se  na  realizaci  komunikačních funkcí.


 


S nejjednodušší úpravou svalové tkáně se setkáváme u láčkovců, v jejichž buňkách jsou již drobná smrštitelná  vlákénka,  myofibrily, která při  kontrakci mění tvar těla celého živočicha. Myofibrily tohoto typu mají po celé délce stejné optické vlastnosti - jsou dvojlom­né, anizotropní. Z funkčního hlediska jde o vlákénka vykonávající pomalé a rytmické stahy, které jsou dominantním typem kontrakcí všech bezobratlých. Podle homogenity optických vlastností těchto vlákének, dostal tento typ svalové tkáně svůj název - hladká  svalo­vina.

Pro rychlé a silné kontrakce se diferencoval jiný typ svalových vláken, u kterého se střídají jednolomné, izotropní  a dvojlomné úseky. Svalovině složené z  vláken tohoto  typu, říkáme  svalovina  příčně  pruhovaná.

Příčně pruhovaná svalovina je diferencována i u bezobratlých ži­vočichů, kde zajišťuje pohyb křídel a končetin, ale typická je především pro obratlovce, kde je nezbytnou součástí pohybového systému s jeho mnohostrannými pohybovými aktivitami.


 

Vědní obor, který se zabývá vývojem, stavbou a funkcí kosterních svalů se nazývá myologie.

Pro každý  pohyb  jsou  klíčové  čtyři vlastnosti  svalové  tkáně:

·        Excitabilita (dráždivost): schopnost svalové tkáně přijímat a odpovídat na podněty;

·        kontraktibilita (stažlivost): schopnost zkrácením generovat sílu a pohyb;

·        extenzibilita (protažitelnost): schopnost svalové tkáně "být protažena", a

·        elasticita (pružnost): schopnost svalové tkáně "vrátit se" do původního stavu ve kterém se nacházela před smrštěním nebo protažením.

[ Rehabilitační pracovník se zatím setkává spíše s patologií sva­lové tkáně - s různými  typy tzv.  myopathií, ale  především s ochabujícími a zkracujícími se sva­ly. Tato problematika úzce souvisí s typy svalových vláken, které se na stavbě jednotlivých svalů podílejí a s typem jejich inerva­ce. Z hlediska tendence svalů ke zkracování a ochabování, můžeme vlastně všechny svaly rozdělit do dvou skupin - na svaly  tzv. fázické   svaly  a  svaly  tonické  (postu­rální). (Terminologie „fázický  a  tonický“  není nejvhodnější  - viz další  kapitoly, ale je  natolik  rozšířená, že  ji  v prvním přiblížení  používáme.)

Fázické   svaly  mají  tendenci  k  ochabování.

K  těmto svalům  patří  především ohybače krku, mezilopatkové  svaly,   břišní svaly a svaly hýžďové.

Tonické   svaly  mají  tendenci  ke   zkrácení.

Jde především o svaly uložené na zadní straně dolních končetin, zádové svaly, svaly šíje, prsní svaly a m. iliopsoas.

Z logiky věci by vyplývalo, že ve svalech posturálních by měla převládat tzv. pomalá červená vlákna (viz dále), a ve svalech fá­zických vlákna bílá nebo rychlá červená vlákna. Celá záležitost není tak jednoduchá, a zkracování nebo ochabování svalů rozhodně nelze chápat pouze pod zorným úhlem existence  různých  typů svalo­vých vláken. Je však nutné někde začít, a proto je morfologii a funkčním  vlastnostem  různých  typů vláken  věnována  celá  část  následující kapitoly.


Svalová tkáň Nahoru Hladká srdeční