Kineziologie / Kineziologická propedeutika / Řízení pohybu / Truncus encephalicus

Truncus encephalicus

 tvoří prodloužená mícha,Varolův  most a střední mozek. Kmen navazuje na hřbetní míchu a kraniálně přechází do mezimozku. Shora je kryt mozečkem. 

 Prodloužená mícha, medulla oblongata a most, pons (Varoli) jsou významné průchozí a přepojovací stanice ascendentních a descendentních drah, které umožňují realizaci reflexů nezbytných k zachování základních životních funkcí (dýchání, krevní tlak, srdeční akce, pohyb trávicí trubice) a realizaci některých pohybových aktivit (řeč, mimika).

Z hlediska řízení svalové motoriky se budeme zabývat stavbou a zapojením retikulární formace, vestibulárních jader a motorických jader hlavových nervů.

Retikulární formace (RF), formatio reticularis je pás neuronů situovaný ve střední partii prodloužené míchy a táhnoucí se mostem, středním mozkem a zasahující až do hypothalamu a subthalamu.

RF není difusní soustavou neuronů, ale systémem tří pásů jader (rafeálního, mediálního a laterálního), jejichž buňky vysílají velké množství výběžků jdoucích do blízkých i vzdálených struktur mozku a míchy. K neuronům RF také množství spojů přichází. Podle toho, kam spoje RF směřují, rozlišujeme vzestupný a sestupný systém spojů RF.

Vzestupný (ascendentní) systém spojuje RF především se středním mozkem, mostem, mezimozkem.

Sestupný (descendentní) systém zabezpečuje spojení RF s hřbetní míchou.

¿  Bylo naznačeno, že RF řídí řadu autonomních reflexních oblouků. Neurony RF jsou citlivé na účinek hormonů (např. adrenalinu), farmak (např. narkotik), ale i na účinek podnětů z vnitřního prostředí organismu: pO2, pCO2, pH aj. Neurony RF mohou vytvářet vzruchy i automaticky, bez zevních vlivů. Díky ascendentním a descendentním spojům může RF zasahovat do řízení oběhového, dýchacího i trávicího systému.

 Motoriku kosterních svalů ovlivňuje RF pomocí svých některých jader v pontu, v prodloužené míše a ve středním mozku. Jde především o působení na antigravitační svaly (posturální motoriku) a ovlivnění svalového tonu. Jádra RF realizují svůj vliv pomocí tractus reticulospinalis, vestibulospinalis a rubrospinalis. Neurony RF těmito spoji regulují míšní alfa i gama motoneurony. Informace pro regulační působení získávají jádra RF z proprioreceptorů šíjových svalů, z vestibulárních jader, z mozečku, bazálních ganglií a mozkové kůry. (Velmi významný je podíl vestibulárních jader !)

 Vestibulární jádra, nuclei vestibulares jsou čtyři samostatná jádra uložená na spodině čtvrté komory prodloužené míchy. 

Skladbou neuronů nejsou vestibulární jádra ničím mimořádná. Na povrchu buněk končí dendrity prvního neuronu vestibulární dráhy přicházející od receptorů labyrintu (ze statokinetického čidla). Z jader pokračuje vestibulární dráha dalším neuronem do spánkového a temenního laloku, kde končí těsně vedle korového sluchového centra.

Vestibulární dráha má četné odbočky:

·        k míšním motoneuronům antigravitačních svalů;

·        k jádrům okohybných svalů;

·        do mozečku a RF.

¿  Informace přicházející ze statokinetického čidla jsou odbočkami vestibulární dráhy přiváděny k vyjmenovaným oddílům CNS.

Poloha hlavy v prostoru a její změny dráždí statické čidlo. Přes vestibulární jádra, míchu a zprostředkovaně i přes RF je nastavován především tonus extensorů končetin a trupu, tj. tonus antigravitačních svalů. Toto spojení má význam i pro udržení stálé polohy hlavy, vzpřímeného postoje a zajištění souhybu očí při měnící se poloze hlavy.

Dráždění kinetického čidla rotačním pohybem hlavy (chůze, běh, skok, předklon) vede k vychylování těžiště těla a k potřebě vyrovnávat výchylky v poloze těla a jeho částí. Opět přes vestibulární jádra, jsou informace kinetického čidla převedeny - tentokrát především do vývojově starších oddílů mozečku a do RF. Odtud (dráhami mozečku a RF) je ovlivňován tonus svalů těch svalových skupin, které provádějí příslušné opravné - kompenzační pohyby.

 

Motorická jádra hlavových nervů tvoří pás jader promítajících se pod spodinu čtvrté komory. Jsou uložena blíže ke středu čtvrté komory - mediálně, zatímco sensitivní jádra hlavových nervů leží v laterálních partiích prodloužené míchy. Pás motorických jader zasahující až do středního mozku, můžeme dále rozdělit do dvou řad: mediálně je řada somatomotorických jader n.III., n.IV. a n.XII.; laterálně jsou somatomotorická jádra n.V., n.VII., n.IX., n.X. a n.XI. Dorsálně od somatomotorických jader laterální řady leží malá visceromotorická jádra n.III., n.VII., n.IX. a n.X.

 Visceromotorická jádra obsahují neurony, jejichž výběžky tvoří pregangliový neuron parasympatiku. Po přepojení v parasympatických gangliích inervují především gl. submandibularis, gl. sublingualis, slinné žlázy ústní dutiny (n.VII.), gl. parotis (n.X.), některé nitrooční svaly (n.III.), orgány trávicího a dýchacího systému a srdce (n.IX., n.X.). V případě visceromotorických jader jde především o inervaci žláz, hladké svaloviny žlázových vývodů, stěny cév a svaloviny stěny orgánů.

 Předmětem našeho zájmu budou jádra somatomotorická, tj. jádra, jejichž neurony jsou zapojeny do řízení příčně pruhovaných svalů v oblasti, inervované n. III., n. IV., n.VI. (okohybné svaly) a n.V., n.VII., n.IX., n. X.,n. XI. a n. XII. 

Nucleus nervi oculomotorií je komplex motorických jader, zajišťujících inervaci většiny okohybných svalů.

Komplex jader n.III. se skládá z páru jader, která leží těsně u střední čáry pod spodinou čtvrté komory. Svými neurony připomínají tato jádra alfa motoneurony předních míšních rohů. Mezi obě jádra je vloženo další, nepárové jádro Perliovo.

¿  Axony neuronů párových jader tvoří somatomotorickou část vláken n.III. Tato vlákna inervují m. levator palpebrae (zvedá víčko), m. rectus bulbi superior (otáčí bulbus vzhůru), m. rectus bulbi medialis ("addukce bulbu") a m. obliquus bulbi inferior (otáčí bulbus nahoru a zevně).

Volní pohyby očních bulbů jsou iniciovány z kůry čelního laloku a realisovány prostřednictvím jader n.III., n.IV. a n.VI. Souhyby (konvergenci) obou očí zajišťuje Perliovo jádro. K integraci všech informací, které jsou pro pohyb očí nezbytné (receptory okohybných svalů, statokinetický aparát, sítnice, šíjové svaly) nedochází v jádrech n.III. (ani v jádrech dalších okohybných nervů), ale ve středním mozku (tektu) a v RF Varolova mostu.

 

Nucleus nervi trochlearis vybočuje z předchozího schématu umístěním somatomotorických jader - je uloženo v pokračování mediální řady jader, ale již ve středním mozku.

Charakterem neuronů se jádro n.IV, významněji neliší od ostatních jader okohybných nervů. Vlákna tohoto nervu jako jediná vystupují z dorsální plochy mozkového kmene, těsně pod colliculi inferiores.

 ¿  N. IV. inervuje m. obliquus bulbi superior otáčející bulbus dolů a zevně.

 

Nucleus nervi abducentis je uložen na přechodu prodloužené míchy do Varolova mostu.

Stavebně se jádro n.VI. významněji neliší od jádra n.IV.

 ¿  N.IV. inervuje m. rectus bulbi lateralis, který stáčí bulbus zevně ("abdukce bulbu").

 

Nucleus nervi trigemini je uloženo hluboko v horní třetině mozkového kmene; v laterální řadě somatomotorických jader.

Jádro leží mediálně od hlavního sensitivního jádra trojklanného nervu. Tvoří jej drobnější skupiny neuronů, jejichž axony inervují příslušné svaly.

 ¿  Motorická část n.V. inervuje žvýkací svaly: m. masseter, m. temporalis, m. pterygoideus medialis et lateralis a m. tensor tympani, m. tensor veli palatini, m. mylohyoideus a přední bříško m. digastricus.

Aktivita motorického jádra trigeminu je ovlivňována především ze sensitivního jádra n.V., z ostatních sensitivních jader hlavových nervů a z RF.

 

Nucleus  nervi  facialis je umístěn v dorsální části Varolova mostu, asi v polovině délky čtvrté komory.

Jádro n.VII. je rozčleněno do čtyř menších skupin neuronů, inervujících příslušné svalové skupiny. Velká je především skupina neuronů inervujících svaly tváře a rtů.

 ¿  Motoneurony jádra lícního nervu inervují především mimické svaly. N.VII. dále inervuje: m. bucinator, m. platysma, zadní bříško m. digastricus, m.stapedius a m. styloideus. Činnost neuronů jádra lícního nervu je ovlivňována z jader n.V., RF, ncl. ruber, z jader sluchového nervu a z mozkové kůry. Z obou hemisfér přicházejí spoje k neuronům jádra, které slouží inervaci svalů oční štěrbiny a čela. Zbývající mimické svaly jsou pod řídícím vlivem pouze jedné hemisféry. Spoji z mozkové kůry jsou zabezpečovány volní pohyby - mimika obličeje, a spoji na mozkový kmen se realizují reflexní oblouky, kterými mimikou odpovídáme na dotykové, bolestivé a zvukové podněty.

 

Nucleus ambiguus je společné motorické jádro n.IX. a n.X. Je uloženo v hloubce mozkového kmene, mezi jádry retikulární formace.

Buňky jádra patří mezi typické motoneurony. Většina buněk vysílá své axony cestou n. vagus.

¿ Cestou n.X. jsou inervovány příčně pruhované svaly v okolí hltanového ústí: m. tensor veli palatini, m. uvulae, m. levator veli palatini, m. palatoglossus, m. palatopharyngeus, m. stylopharyngeus a svaly hrtanu.

Motorická vlákna n.IX. inervují m. stylopharyngeus, a společně s n.X. i svěrače hltanu. Z ncl. ambiguus jdou i vlákna pro motorickou inervaci příčné svaloviny jícnu. Korová vlákna, která jdou k ncl. ambiguus zajišťují volní akt polykání a fonaci.

 

Nucleus accessorius je nepřesně ohraničené, podlouhlé motorické jádro uložené v prodloužené míše kaudálně od ncl. ambiguus, a pokračující krční míchou až k pátému míšnímu segmentu.

Z buněk tvořících míšní úsek jádra vycházejí axony pro inervaci m. sternocleidomastoideus a m. trapezius. Z části jádra ležícího v mozkovém kmeni jdou axony k n.X. a pokračují v jeho svazku. Prostřednictvím vagu inervuje n. accessorius především svaly hrtanu.

¿  Inervace m. sternocleidomastoideus, m. trapezius.

 

Nucleus nervi hypoglossi je pod spodinou kaudálního cípu čtvrté komory.

Jádro je složeno z několika skupin typických motoneuronů.

 ¿  Axony n. XII. inervují vlastní svaly jazyka, a dále m. styloglossus, m. hyoglossus, m. genioglossus a m. geniohyoideus.

 Paralelně  k  vzestupným (senzitivním) a sestupným (motorickým) drahám je přiřazen mozeček. Je napojen na motorické i sensitivní oblasti mozkové kůry a dostává informace i z bazálních ganglií, ze statokinetického čidla. Má informace i z proprioreceptorů a exteroreceptorů. Mozeček je komparátor, který určuje optimální varianty pro provedení pohybu.


Medulla spinalis Nahoru Cerebellum