Kineziologie / Speciální kineziologie / Kineziologie pánve a dolní končetiny / Cingulum membri inferioris

Cingulum membri inferioris

 tvoří jediná pánevní kost, os coxae. 

Pasivní  komponentou  pletence dolní končetiny je pánevní kost.

Aktivní  komponentou jsou  svaly  kyčelního  kloubu  a  svaly  stehna.

 

Pánevní kost se skládá ze tří původně samostatných kostí:

·        kyčelní  kosti, os  ilium;

·        sedací  kosti, os  ischii, a

·        stydké  kosti, os  pubis.

Všechny tři kosti se spojují (osifikují) na chrupavčité hranici ypsilonovitého  tvaru  v  jamce  kyčelního  kloubu, acetabula. 

 

Os ilium je největší částí pánevní kosti, ležící kraniálně od jamky kyčelního kloubu. Os ischii má dvě, poměrně masivní složky tvořící dolní okraj pánevní kosti. Os pubis  je  nejútlejší  částí  pánevní  kosti.

 ¿  Pánevní kosti jsou součástí pánve, tj. jejich funkční význam je dán významem pánve jako  kostěné schránky orgánů, plochy od které začíná nebo na kterou se upíná řada svalů a jak bylo zmíněno, pánev je mezičlánkem mezi páteří  a dolními končetinami. Pro spojení s dolními končetinami, je klíčovým místem pletence kloubní jamka kyčelního kloubu.

Acetabulum má tvar duté polokoule, na jejímž vzniku se podílejí všechny tři pánevní kosti. Nejmenším podílem se účastní os pubis (asi 20 %); největším os oschii (asi 45 %). Příčný průměr acetabula je asi 2,5 cm a nejhlubším místem jamky je její střed, tzv. fossa acetabuli.

Kloubní plochou acetabula je pouze podkovovitá facies lunata, která také jako jediná je potažena kloubní, tj. hyalinní chrupavkou. Nejsilnější částí acetabula je jeho horní okraj, který je zesílen dvěma systémy kostních trámců, protínajících se nad acetabulem v podobě gotického oblouku. Rovina proložená okrajem acetabula (tzv. acetabulární úhel) svírá s horizontální rovinou úhel 40 - 45 stupňů (inklinace acetabula), a s čelní rovinou úhel asi 35 stupňů (anteverze acetabula). Acetabulum je skloněno zevně dolů a dopředu. (Sklon a postavení kloubní jamky je individuálně velmi variabilní, a je závislé i na pohlaví - rozdíly v celkovém tvaru pánve !)

Spojením pánevních kostí a křížové kosti vzniká pánev.

 

Pánev, pelvis tvoří pevný kruh, jehož prostřednictvím se přenáší váha trupu na dolní končetiny.

 

Křížokyčelní kloub, art. sacroiliaca byl probrán v kapitole věnované kineziologii páteře.

 

 Symphysis  pubica

je chrupavčité spojení obou stydkých kostí. Mezi kontaktní plochy obou kostí je vložena 45 mm (žena) a 50 mm (muž) vysoká destička, kterou v partiích přiléhajících ke kostem tvoří hyalinní, a uprostřed vazivová chrupavka. Ve vazivové chrupavce může vzniknout vertikálně, orientovaná štěrbina, připomínající kloubní dutinu. (Nemá synoviální výstelku !)

Spona je podél dolního i horního okraje doplněna velmi pevnými vazy. Zvláště dolní vaz je samostatně schopen udržet spojení obou kostí.

Pánevní vazy jsou velmi silné pruhy kolagenního vaziva, které nejsou součástí kloubních pouzder, a jako "lana" svazují kruh pánevních kostí.  

  • Lig. sacrospinale jde jako vějíř vazivových vláken od trnu sedací kosti ke křížové kosti a ke kostrči.

  • Lig. sacrotuberale jde od okraje křížové kosti na hrbol sedací kosti.

 ¿ Funkce křížokyčelního kloubu byly probrány. Drobné posuny a kývavé pohyby křížové kosti kolem osy ve výši obratle S2 jsou jen malého rozsahu, ale přesto mají značný význam pro sklon pánve a optimální funkci přechodu bederní páteře a křížové kosti. Pohyblivost stydké spony je minimální, ale chrupavka i amorfní hmota vazů je v těhotenství schopna vlivem změny hormonálních hladin vázat více vody, a poměrně tuhé spojení se rozestupuje. Zvětšuje se tak o několik milimetrů obvod pánevní úžiny.

Lig. sacrospinale et sacrotuberale se účastní pohybu v křížokyčelním kloubu. Váha trupu vyklání horní okraj křížové kosti do pánevní dutiny, a protože kývání křížové kosti probíhá kolem horizontální osy, vyklápí se zároveň kostrč a dolní konec křížové kosti dozadu. Krátké a tuhé vazy křížokyčelního kloubu pohyb horního konce křížové kosti zastaví, a lig. sacrospinale a lig. sacrotuberale zabrzdí pohyb křížové kosti dozadu. Oba vazy tedy omezují kývavé pohyby v art. sacroiliaca.

 

Opakovaně bylo zdůrazňováno, že pánevní kosti a jejich spoje vytvářejí poměrně pevný a pružný prstenec, který je podepřen hlavicemi stehenních kostí. Přes tento kruh je přenášena váha trupu na dolní končetiny. Ze statického hlediska nemůže být tento prstenec uložen v horizontální rovině, protože křížová kost by se dostala ve vztahu ke kyčelním kloubům do excentrické polohy, a těžnice trupu by se posunula před středy kyčelních kloubů. Hmotnost těla by tak působila na určitém rameni síly a udržet trvale vzpřímenou polohu těla by znamenalo značné a neekonomické posílení všech  vzpřimovačů  trupu.

U člověka je pánev skloněná přední částí dolu a dozadu. Křížová kost je vysunuta šikmo dopředu. V oblasti promontoria se náhle, téměř zlomově (v rozsahu jediného meziobratlového prostoru !) mění, zakřivení páteře z kyfosy křížové kosti na bederní lordosu. Tímto "zalomením" se těžiště těla posouvá nad kyčelní klouby.

Pánevní sklon, inclinatio pelvis vyjadřujeme jako úhel, který svírá rovina pánevního vchodu (promontorium - linea terminalis - horní okraj spony) s horizontální rovinou. (Tento úhel lze vyšetřit na rtg snímku.)   Inclinatio pelvis  = 60 stupňů.

              

Sklon kyčle, inclinatio coxae je přímo měřitelný úhel mezi spojnicí spina ilica superior s horním okrajem spony. Inclinatio  coxae  = 40 stupňů. 

 

Každá změna pánevního sklonu se projevuje ve změnách bederní lordózy.

Zvětšení  pánevního  sklonu  prohlubuje  bederní  lordózu.

Pánevní sklon zvětšují (pánevní inklinaci provádějí): m. iliopsoas,  m. adductor longus  et  brevis   a   m. rectus femoris.

Pánevní sklon zmenšují (pánevní reklinaci provádějí): m. biceps femoris (caput longum), m. semitendinosus et semimembranosus, m. glutaeus maximus a část m. glutaeus medius.

 

Pánevní východ není uzavřen skeletem, ale je opatřen svaly, které zde formují svalové dno, jehož střední část tvoří hráz, perineum. Vzhledem ke sklonu pánve, nese hlavní váhu pánevních orgánů přední část svalového dna, zatímco zadní poměrně slabá část dna je zatížena minimálně. Nálevkovitý tvar části pánevního dna také mění část tlakového zatížení na zatížení tahové.

Pánevní dno tvoří dvě svalové přepážky: diaphragma pelvis a diaphragma urogenitalis.

 

Diaphragma  pelvis má tvar nálevky odstupující od stěn pánve, s vrcholem obráceným ke konečníku. Je tvořena dvěma svaly:

·        M. levator ani  je  plochý sval, mající zevní a vnitřní část.

Poznámka: vnitřní část svalu zesiluje svalové dno v místech, kde je skelet nejvzdálenější, zvláště u ženy významným způsobem udržuje ve správné poloze dělohu. Sval je zároveň svěračem dutých orgánů a zvedá pánevní dno.

·      M. coccygeus je rudimentární, zřejmě bezvýznamný sval s četnými vazivovými snopci, který  vzadu  doplňuje  diaphragma  pelvis. 

Diaphragma urogenitale je trojúhelníkovitá svalová ploténka, rozepjatá mezi rozbíhajícími se rameny stydkých a sedacích kostí. Zesiluje přední část diaphragma pelvis. Ploténka se skládá ze dvou svalů:

·        M. transversus perinei profundus je trojúhelníkovitý plochý sval, který tvoří prakticky celou diaphragma urogenitale.

Poznámka: diaphragma urogenitale uzavírá přední partii pánevního dna a fixuje močovou trubici a pochvu.

·        M. transversus  perinei  superficialis je tvořen pouze několika svalovými snopci na zadním okraji hlubokého hrázového svalu. Funkčně je zřejmě bezvýznamný.

 


Dolní končetina Nahoru Membrum inferius