Kineziologie / Speciální kineziologie / Kineziologie horní končetiny

Kineziologie horní končetiny

Horní i dolní končetina mají shodný stavební plán,a také svým původem se nijak podstatněji neliší - odpovídají párovým hrudním a břišním ploutvím. Rozdíly ve stavbě a tvaru obou končetin vyplývají z jejich rozdílné funkce.

Horní končetina je v podstatě komunikační orgán - orgán, který nám umožňuje spojení s okolím i s vlastním tělem. (Horní končetina dovoluje dosáhnout na kterékoliv místo na těle - přitom řadu míst vlastního těla nikdy přímo neuvidíme !)

Pro horní končetinu je tedy typický pohyb - jemně odstupňovaný a typově diferencovaný.

Proto již pletenec  horní  končetiny, kterým je končetina připojena k trupu je mimořádně pohyblivý - jde vlastně o řetězec různě pohyblivých článků. K hrudníku je pletenec přiložen tak, že uzavírá trojhranný prostor podpažní jámy, fossa axillaris. Kořenový kloub horní končetiny - ramenní kloub je nejpohyblivějším kloubem těla, a pomocí loketního kloubu mění končetina svoji délku. Samostatnou kapitolou je obrovská pohyblivost ruky s velmi jemně odstupňovaným rozsahem pohybů a pohybem, který "vytvořil člověka" - opozicí palce.

Dominantní funkci horní končetiny odpovídá nejen subtilnější stavba skeletu a úprava kloubních spojů, ale i charakteristické uspořádání svalových skupin. Mohutné, vícekloubové svalové jednotky převládají v  bezprostředním okolí pletence končetiny a  na paži.

Pro předloktí jsou typické štíhlé, ploché a dlouhé vícekloubové svaly sdružující se do funkčních vrstev a skupin. Krátké svaly vlastní ruky jsou koncentrovány do dlaně a na hřbet ruky zasahují dlouhé svaly (šlachy) z předloktí. Svaly ruky, zvláště svaly palce mají ze svalů horní končetiny nejmenší motorické jednotky, a tím i nejjemněji diferencovaný pohyb. Ruka je především úchopový orgán.

Kapitoly:


Svaly břišní stěny Nahoru Cingulum membri superioris